DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 21.01.2019 09:44:50 

Jawa 50 - Mustang 23 - Stadion S11

Stadion S11

Jedná se o můj cestovní stroj. Na jaře roku 2009 proběhla renovace a kompletní GO.


Následovalo zajíždění motoru, stroj jsem vzal na slavnou 9. Spanilou jízdu mopedů Stadion do Žebráku, kde probíhala část zajíždění. Jel jsem opatrně, a tak se mi podařilo zdolat v kuse 60 km silnice.


 

V roce 2009 jsem najel ..... km, a v červenci se účastnil místního závodu Tour de Bášť.

                     

                         

  


V létě 2009 jsem jel Jízdu Kokořínskem

        

 


Na podzim 2009 jsem se zůčastnil Zavírání šoupátek ve Mšeně.

   

 


Rok 2010 

Vymetání Výfuků - Mšeno

 

 


Tour de Bášť 2010

 


10. jubilejní Spanilá jízda Žebrák

     Rakovnické mopedy Stadion ( po vlastní ose), Fichtl cup Varnsdorf- jako divák ( po vlastní ose )- zatím můj rekord, najel jsem za jeden den na stroji 200 km, Burza Velká Dobrá u Kladna a dalších mnoho kilometrů po okolí Mělníka.

 

 


Rok 2011

- stav na tachometru před první novoroční jízdou je 3057 km

    Na první novoroční vyjížďce mě potkala porucha. Podřadil jsem v kopečku a najednou se přestal přenášet moment z kliky na převodovku, napadlo mě, že nejspíše se uvolnila seegerovka. Po sundání levého víka motoru jsme byl překvapen. Všechny seegerovky na svém místě, následně jsme otočil spojkovým košem a ten se protáčel na klice. Jemné drážkování na spojkovém koši se odporoučelo, pro mě naštěstí drážkování na klice zůstalo v pořádku.

 


 Spanilá jízda Žebrák

    První velká akce roku 2011 se konala 7.5. 2011 v Žebráku, byl to 11. ročník Spanilé jízdy, kde se sjelo neuvěřitelných 543 mopedů. Kladná předpověď počasí se naplnila. Úderem poledne se dal vzduch v Žebráku doslova krájet, namodralá mlha zaplavila okolí kostela, bylo nedychatelno, chvílemi i neviditelno a hlavně pořádnej rándál. Čekala nás 68 kilometrová jizda mírně kopcovitou krajinou, malebné vesničky byly vzápětí vyměněny za louky, pole a áleje. Otočným bodem byl Karlštejn, kde si někteří fotili panorama gotického hradu, jiní to prali na plnej knedlik na nádraží, kde nás čekalo vychlazené nealkoholické pívo.

    Po půl hodince jsme našlápli naše dechy a spanile pokračovali v jízdě, do cíle zbývalo 36 km. Pár kilometrů za zastávkou nás čekal více kopcovitý terén, do kopce jsem se protáhnul já ( přišlapával ), z kopce jsem protáhl motůrek, v tom se ozvala střelba z karburátoru a kůň v motoru nikde, byl jsem nucen zastavit,motor zhasl, zhruba z půlky 1,5 km kolony jsem se octl na chvostu. Už jsem se viděl na vozejku mezi odpadlýmí za hasičským autem, kterému jsem nakonec unikl. Na svíčce se udělala pouze pecka, takže odstranit a jelo se dál.     

    Zbytek trasy jsem pokojně dojel mezi kolegy. Po čtyřhodinovém dojezdu čekal stroje zasloužený odpočinek a my měli čas na to, aby jsme rozhejbali naše zkamenělé zadky někde u klobásy s pivem., Následovala bohatá tombola, byla to střelba kolem mě, ale štestí se mě vyhlo.

 

 

 

 

 


25.6.2011 Jízda Kokořínskem

Tentokrát jsem vyměnil mopeda za kubaturu 250. Zvítězili jsme v této branně orientační jízdě v kategorii nad 50cmm. 

 

                                

 

 


 5.6.2011 Rakovnické mopedy

    Jízdou na tuto akci jsem si dal za úkol pokořit svůj denní  rekord najetých kilometrů na Stadionu. Má trasa vedla přes Prahu, chtěl jsem najet na "starou plzeňskou", jenže značky mě hodily na dálnici, následovalo deset zběsilých kilometrů mezi trucky a mýtnými branami s kamerami na plzeňské dálnici, na prvním exitu v Rudné jsem sjel a konečně se napojil na starou plzeňskou ( paralerní silnice k dálnici). Tuto cestu jsem již znal, neboť tamtady jezdíme do Žebráku na mopedy, dojel jsem do Berouna a před Berounkou jsem se vydal proti proudu po břehu až do Roztoků u Křivoklátu.

    Celkem se sjelo asi 150 mopedů. Následovala vyjížďka do rodného města Stadionů, kde byly vystaveny a kolemjdoucí  si je prohlíželi, jezdci pokecali nad dechy. Ve 13 hodiny se roztočily šlapky dechů a my  vyrazili směrem na Lány, kde byl otočný bod naší vyjížďky a následoval návrat do Křivoklátu, kde nás čekal párek, pivko a volňásek do motocyklového muzea. Okolo 16. jsem se s mopeďáky z Kladna vydal na cestu zpět domů. Na Kladně nás opustil Martin Čermák a já s Pattem pokračoval až do Brandýsku, kde byla přestávka. Patt mě vyprovodil až do Kralup, kde mě potkala porucha. Těch posledních 18 km z Kralup domů, to byl spíše boj než jízda, po prohlédnutí karburace a elektriky jsem objevil závadu na guferu, spodek nulový, motor byl schopnej jet pouze ve velmi vysokých otáčkách( jízda se měnila chvílemi ve vydatný spinning :) , nakonec jsem se dobelhal domu po 21. hodině :)) . Za celý den jsem najel 225 km ve spanilém tempu  Jinak chci vyzdvihnout pochvalu pořadatelům za organizaci! 

 

 


Tour de Bášť 9.7.2011

    Jak to všechno začalo.... V roce 1981 se chlapi v Báštěcký hospodě dohadovali kdo stanovenou trasu mezi vesnicema(Bašť, Panenské Břežany, Předboj Bašť) objede rychlejš jestli mopedista, nebo cyklista s minutovým náskokem, celé se to jelo na 2 kola, přičemž kolo je kolem 7km. Někdy kolem roku se přidalo jedno kolo navíc pro mopedisty, jelikož se jezdilo a jezdí hodně rychle, tak aby z toho diváci něco měli...

    Takto vzniklá tradice se neustále drží, jméno vítěze kategorie moped, ze do 24. ročníku vypalovalo na putovní soudek a k jubileu 25. ročníku věnovala obec Bašť velký putovní pohár, kam se vylepuje štítek se jménem, je vrácen na obecní úřad, kde je vystaven...   ( zdroj: www.mopedy.webnode.czd(d (autor: Milan Dvořák, Bášť)

    Na závod se sjelo více jak 30 závodníků. Jelikož tento závod je  bez rozdílu tříd  mopedů, závodí proti sobě originály i speciály, kterým tachometry ukazují na trati i rychlosti kolem 100 km/h. Připravil jsem si upravený válec a karburátor a 17mm difuzorem, motor se ochotně vytáčel někam k 7-8 000 otáček. Drze jsem se postavil do první lajny na start po boku ostrých závodních speciálů, které mi záhy po startu ukázaly svá záda. zhruba prvních 5 km z prvního kola jsem se držel kolem 10. místa, potom se začal motor přidírat a ztrácet výkon, dojel jsem prví kolo ( do Báště), motor se na chvíli vzpamatoval, nechtěl jsem to vzdát, tak jsem pokračoval dále. po dojetí do Panenských Břežan se motor zastavil, v tu dobu jsem se pohyboval někde kolem 15.-17. pozice. mohl jsme se vrátit 2km zpět do Báště, ale řikal jsem si, že musim dokroužit alespoň 2 kola, tak jsem zbylých 5km šlapal na mopedu.  Po dojetí do cíle jsem akorát stihl předání cen vítězům, znovu po 7. vyhrál domorodec Milan Dvořák. Po té jezdci odjeli do hospody, kde na nás čekal guláš s chlebem a zhodnocení závodu mezi  kamarády. Tímto děkuji Markovi Novákovi, který mě dotáhl se svou Jawettou až domů a také panu Kučerovi, který se s námi jel svézt. Doma po rozebrání jsem se nestačil divit, předpokládal jsem zadřený válec, jenže zadřený byl pístní čep v bronzovém ojničním futru. Po nesnadném rozebrání jsem vystružil futro a namontoval nový pístní čep, starý píst, nový pístní kroužek a sériový válec.

 

 


VII. Mistrovství světa mopedů Stadion na ploché dráze Mšeno 16.7.2011

    Závodil jsem s čistě sériovým mopedem vybaveným pouze s karburátorem a výfukem z S22. V soutěžní kategirii Standart, kde jsem se učastnil, startovalo celkem 21 jezdců. Výsledky: 1. jízda 3body, 2. jízda 1bod, 3.jízda 3 body, 4. jízda 1 bod, celkem 8b a tím dělené 5. místo na MS. Videa napoví více.

 

 

 

12. ročník Spanilé jízdy mopedů
Žebrák 2012 5.5. 2012

    V pátek 4.5. jsem se dostal domů až ve večerních hodinách, hned jsem šel pro mopeda, který půl roku stál, dolil jsem provozní tekutiny nafoukl kola dotáhl šrouby, namazal vše potřebné a šel ho zajet, už byla tma na cestu mi svítilo žhavé vlákno předního světlometu. Po projetí jsem nachystal nářadí, lékarnu a benzín na sobotu a šel jsem na kutě. Probuzení do sobotního rána bylo slunečné, což mě potěšilo, navlékl jsem na sebe termoprádlo a červenou kombinézu a před 6. ráno vyrazil k Pavlovi Kučerovi, ten už chystal poslední vybavení a nezbývalo než se jen společně vyfotit před odjedzdem na náš týden předem smluvený vandr. Vyjeli jsme v 6,15 z Kojetic přes Odolenu Vodu a táhli jsme na Brandýsek přes Kralupy a údolími přes Otvovice, kde jsme měli smluvené rande s tamními kamarády mopeďáky. Až pojedete někdy do Brandýsku u Kladna, tak pozor ať se neztratíte, všechny 2 hlavní ulice tam vypadají uplně totožně, nakonec jak jsme jezdili po Brandýsku tak Lukáš Melen uslyšel naše prďáky a navedl nás k němu, na místo odjezdu. U Lukáše na zahradě bylo již nachystáno stádo Kozích dechů, mezi ně jsme s Pavlem Kučerou zaparkovali i ty naše kozly, po ranních 40 km jsme jim dali chvíli oddychnout před následnou celodenní jízdou. Krátce po 8. jsme natočily motory a vydali se vstříc Kladnu, vyzvednout dalšího kamaráda mopeďáka Martina Čermáka ( na nepřehlédnutelném mopedu s bezbarvým lakem), společně jsme se vydali na Velkou Dobrou na místo konání kladenských burz na tamním letišti, tam jsme přibrali posledního člena a Mopeďácká Sedma mohla nerušeně pokračovat. Martin Čermák s Lukášem Melenem se sřídali ve vedení naší skupiny a zadek uzavíral kolega s nápisem na zádech '' Asi jinej Gang, coo??'' Naše stroječky šlapaly a splašené trubky nás vezly na Beroun, kde se konaly Hrnčířské trhy a město bylo zaplněné. Občas jsme pro srandu blbli na červené na semaforech na přechodech zvedali přes spojku přední, kola do úrovně prsou a vodily splašené mopedy po zadním ,,taky něco pro diváky, jak se ozvalo z davu''. Silnice patřila nám, my byli těmi, co vedli tempo na silnici a řidiči naložených kamionů si občas za námi klepali na hlavu. V pořádku jsme docestovali před Žebrák, kde měl staší pan Melen defekt, a tak Lukáš pádil na plnej plyn do Žebráku na náměstí koupit u burzovních prodejců novou duši, namontovali ji a pokračovalo se poslední kilometr. A byli jsme přímo v centru dění již v 10 ráno, odjezd byl plánován na 12. hodinu ,  a tak jsme měli mnoho času na regenraci a na přípravu na další jízdu, obešli jsme náměstí, stroje, popřáli si se známími pohodlnou jízdu, padlo pár nealko pivek a nádrže mopedů taky dostaly plnou a netrpělivě jsme vyčkávali na bimbnutí kostelního zvonu v pravé poledne.

    Celkem se sjelo 489 mopedů, to bylo trochu méně než loňských 540 mopedů, ale stejně to bylo stádo jak ho....., které v pravé poledne zaburácelo a vydalo se na 70km 12. Spanilou jízdu,. Pořadatelé každý rok mění trasu Spanilé, tentokrát nás čekaly 4 zastávky na trase a oficiální příjezd do Žebráku byl plánován na 16. hodinu. Při našem odjezdu z náměstí se už obloha zatahovala a bouřkové mraky vertikálně rostly, a v dáli byly vidět šmouhy na obloze. Za naší mopeďáckou spanilou kolonou jelo odtahové auto s válníkem, k tomu se ještě vrátíme. Jak to vypadalo na zastávkách si uděláte představu z následujících videí.

    Mezi první a druhou zastávkou nás potkala mírná dešťová přeháňka, bylo to jarní osvěžení, které jakmile přešlo doufal jsem, že bylo poslední. Ovšem v průběhu 3. zastávky se blížil černý cumulonymbus a začal mírný déšť, a tak jsme byli nuceni vyrazit, pokračovali jsme svižným tempem do vojenského pásma Brdy, to už nám pěkně pršelo a každý upaloval na plný plyn na silnici do lesa se ukrýt před děštěm stále ale za jízdy, déšť po 10 minutách ustal a my za jízdy oschly celkem. Nepěkný pohled byl na jezdce jen v kraťasech a nedejbože byli i tací co to měli skombibované s tričkem, jejich nohy byly modré, ruce  jakbysmet, nicméně jízda na mopedu jim dodávala stálý úsměv na tváři :)  Na druhé straně vojenského prostoru však mezi vetvičkami stromů vykoukla černá oblaka hrnoucí se přímo na nás. Z nenadání začalo něco padat z nebe, myslel jsem že padá bordel z větví, nebo že lítaj kamínky od pneumatik, ale po chvilce se ukázalao při zesilující intenzitě , že to jsou kroupy, kroupy asi 0,8 cm v průměru, sypaly se na nás jako kamení, kokosy na hlavách duněly, brejle zapocený, kroupy a déšť, mopedy stále jely, a tak jsme v tom jeli asi 5 minut a na konci lesa jsem řekl dost a že v tom  nepojedu, a schoval se do lesa pod smrky, za chvíli se u mě sešlo asi 20 lidí, ktřeří se také schovávali, bylo to úsměvné, pohledět na jezdce bičované kroupami a deštěm a vidět jak pneumatiky rozrážely vrstvu vody na vozovce a ostatní pokračovali odvážně dál, ozval se hřmot, zhruba 1 km daleko, podle doby hromu od blesku. Následoval další, stromy poskytovaly dostatečný úkryt před kroupami a deštěm, ale co blesky, to bylo to nejnevhodnější místo! Kroupy ustaly, déšť pokračoval, některým jezdcům se dostala voda do zapalování a jízda pro ně skončila, a končili na odtahovém vozejku, který nestačil odvážet porouchané. některým motor znovu naskočil. Slabě pršelo, a přišel vzápětí další spojený bouřkový mrak, který přivedl silné hromy, já stále s některými blázny schovaný v lese, druzí blázni stále v koloně projížděli kolem nás, sebral jsem všechnu odvahu a vydal se z lesa pryč, vyjel jsem z lesa a cesta vedla mezi polemi na horizont, na vyvýšené místo , kde nebylo nic, jen otevřené pole, s bouřkou nad sebou  a deštěm měl jsem stáhlej zadek, na nejvyšším bodě nejednou mi začal moped cukat řikám a doprdele, končim jako ostatní, voda se mi dostala do zapalování a zrovna tady. Párkrát to zacukalo, a já si všiml že se mi uzavřel palivový kohoutek, tak jsem jej povytáhl a objevila se mi na tváři nadějě, že moped stále šlape :).

     Ovšem v zápětí, se rozsvítila obloha a a cesta po které jsem jel tak zahybala vpravo, zhruba 0,5km vzdušnou čarou ode mě u této silnice, po které jela naše kolona stála alej s vysokými topoly, jezdci kolem nich projížděli,  blesk co rozsvítil před okamžikem oblohu práskl při mém pohledu na álej přímo do ní, a řikám a rychle pryč, za okamžik rána jako z děla, plnej knedlik zalehnoput a fofrem do vesnice se schovat. na kraji vesnice jsem viděl u vrat opřeného růžového mopeda, řídí ho jedna paní, která jede jako drak, té to jede do kopců stále 50, tak jsem tam zastavil a poprosil zda mě tam neschovají, byli to moc hodní lidé, mopeda jsem zaparkoval do stodoly a dostal jsem čaj a koláč, promočení jsme si povídali i s domácími, mimochodem ta rychlá paní byla až ze Znojma. Blesky práskaly kolem a déšť trval dále, přečkali jsme tam asi 80 minut, mezitím dojížděli kolem nás poslední odpadlíci z kolony, někteří tlačili své nefunkční dechy. Paní ze Znojma byla naložena na vozejk, který se asi už Nkrát obracel,  Po odchodu bouřky a deště jsem natočil šlapátka dechu, poděkoval domorodcům a vydal se na pokračování mé Spanilé :), Pavel Kučera byl již s kolonou na další zastávce, všichni byli kompletně promočení, já tak z 1/3. Po chvíli jsem projel okolo místa, kam to bouchlo, a vesele předjížděl tlačící jezdce, kteří stále doufali, že se pro ně někdo vrátí, ale realita byla jiná, odtahovka se už nevrátila, a tak se musel odtáhnout každý na vlastní pěst. Dojel jsem jednoho místního pána na mopedu z žebráckého spolku a s ním jsem upaloval na Žebrák, on se však rozhodl cestu si zkrátit, ale já jsem toužil dojet Spanilou kompletní, a tak jsem pelášil už pak sám,, pak jsem si od něj po příjezdu do Žebráku vyslechl svoje,, Zhruba v 17 hodin jsem přijel na poloprázdné náměstí v Žebráku, kde se rozdávala tombola, vyhledal jsem Pavla Kučerovýho a ten byl totálně promočený a šel do Hospy na čaj, já tam stál pod tribunou a čekalna  výhru v tombole, nic nepřišlo, ani pro mě, ani pro něj.

    Půlka lidí podle mě odpadla, nebo už odjeli, už jsem je tam neviděl, organizátoři říkali ať si připravíme na příště pořádně stoje, nicméně jsem Spanilou odjel v pořádku, díky rozumnému zastavení, ovšem ti co pelášili, těm nebylo přáno. Že se jim pokazili mopedi, to nevadí, důležité je, že všichni ve zdraví dojeli nebo dotlačili na místo určení :) v 17,30 jsme se s partou sešli a vyrazili na benzínu. Martin Čermák naklonil mopeda na vodorovno a v nádrži měl sotva 50ml benzínu, ale stačilu mu to na celou Spanilou :), Hold zkušenosti a oko mopedového mistra se počítá :) . Banda odjela na žebráckou benzinu, kde jsme koupili oleje, a nalili je do nádrží, ovšem Lukáš nechal otevřený palivový kohoutek a tak nalitý olej do nádrže protekl hadičkou až do karburátoru, pak si toho všimnul a zavřel ho, ale už to bylo plné oleje, dolil tam benzín a začal nekonečně kroužit kolem benzinky a začala se nad benzinkou snášet mlha :), po 15 minutách stále dým jak ze staré Avie, tak jsme dolili a pokračovali na neohroženou cestu zpět. 7. kolega se od nás oddělil za Berounem, Martina Čermáka jsme dovedli na Kladno, se zbytkem našeho Gangu jsme dojeli na Brandýsek, kde jsme se rozdloučili a s promočeným Pavlem Kučerou jsme pokračovali na plný plyn domů, přijeli jsme asi ve 20 hodin s číslem na tachometru za 1 den 238km. Toto se stal pro nás nový mopeďácký rekord a další výzva na přístě.

     Byla to pro nás nejdivočejší Spanilá plná dobrodružství :) za rok na shledanou v Žebráce, M. Š.

 

 

 


 

 Jubilejní 30. ročník závodu Tour de Bášť - 11.červenec 2012

       Tento ročník jsem se závodu účastnil pouze jako divák, vzal jsem panelku na výlet a Stadiona nechal doma. Nějak jsem letos něměl chuť stát s originálním strojem proti vyladěným speciálům tváří v tvář. Účastníci v závodu ve většině případů sedlají upravené stroje a neupravených jede jako šafránu. Rok od roku toto platí stále více. Na 9. byl naplánován ostrý start závodu. Na místě se to hemžilo diváky a závodníky, jejich pekelné stroje byly opřeny o sloupky a keře a všichni nětrpělivě čekali na start. Před devátou na trať vyrazili cyklisté - účast +-6 závodníků z toho jeden z pražské profesionální stáje a ten si pozval závodní kamarády a proti nim sportovec Petr Mišner. Po prvním kole Petr jel na prvním místě, do cíle dojel jako 2.. Obdivuhodný to fyzický výkon. Na startovní čáru se sestavilo více jak 30 jezdců mopedistů, bylo odmávnuto a jubilejní ročník začal, po třiceti metrech, jak se jezdci derou kupředu a prostoru je málo někdo zavadil o Dvořáka (7 násobný vítěz TdB) a začalo to padat, lajna za lajnou jezdců  padala k zemi, pohled byl stejný jako na pády v televizi na Tour de France, rychlá špice odjela a z hromady strojů a lidí se většina postavila a pokračovala, jen 3 závodníci dále již nemohli kvůli závadám pokračovat, mezi nimi bohužel byl Milan Dvořák, jež měl ohnutý ráfek a ten mu nedovoloval točit kolem. Pád pro závodníky skončil ohnutými plechy a drobnými odřeninami. Zvítězil nějaký ''cizinec'' z co jezdí Stadion cupy, 2. dojel Slezák Jirka starší - člen Jawa-Čz veterán Mšeno.


VIII. Mistrovství světa mopedů Stadion na ploché dráze Mšeno - 14.červenec 2012

    Účastním se závodu (nikoliv podvodu) v kategorii Standard, a proto je zakázáno zejména upravovat válec, hlavu,zdvih, převody atd., karburace je povolena z typů S11, S22, S23. Je zakázáno jakkoliv odlehčovat stroj a ten musí mít na sobě co se týče do počtu všechny díly, se kterými vyjel z fabriky, těmi jsou nosič, kryt řetězu, kryt zapalování, světla. Podrobnější pravidla jsou k dispozici na webu mšenského Jawa-ČZ spolku,odkaz vlevé svislé liště. 

    Týden před mistrovstvím probíhá na stroji údržba, přípravy, montáže a lazení v mezích pravidel, spíše jde o spolehlivost motocyklu než hnaní se za vysokým výkonem.

                

                

    Na místo jsme dorazili mezi prvními kolem 8,30 h, nastěhovali věci do depa vedle místních klubových borců Slezákových, pomohli jsme s přenosem fotbalových střídaček a závodníci se postupně sjížděli. Celkem se účastnilo rekordních 46 závodníků z toho 25 v kategorii Standard a 21 ve Speciálech, tento počet zajišťoval dostatečnou soutěžní konkurenci ve všech kategoriích.

                 

    Do 10,30 h. probíhal zápis závodníků, přejímka a kontrola strojů. Po 11. dopoledne se věci daly do pohybu, diváci pomalu zaplňovali tribunu a přilehlé vyvýšeniny - celodenní dobrý výhled na závodní trať k nezaplacení. V 11,15 byl proslov k závodníkům a představení ředitele závodu, startmaršála a ostatních velitelů, proběhlo slavnostní vyfocení všech zúčastněných a v minutách následujících mohlo začít rozježdění závodníků na trať, po 10 minutách standardy vystřídaly specialisté, ti kroužili stějně tak dlouho, následně byla trať finálně upravena a vše bylo připraveno k řádnému zahájení závodu. V 11.45 se závodníci sešli pod hlavní tribudnou, kde byli jmenovitě představeni divákům. Letos se mistrovství neúčastnil žádný cizinec, loni byla účast z Nizozemska a až z dalekého Nového zélandu. Ve 12,00 byl zahájen závod kategorií standart, následovala jízda speciálů a tímto způsobem proběhlo celé odpoledne.

    Na mistrovství se ukázaly týmy jako závodníci z Kučerky-Šrot team, Červená prasata, Lord´s of mopeds, Mnichovo Hradiště, Brno. Největší poprask  způsobil letitý závodník z týmu Červených prasat, který vedl svého maskota kozla Matese. Mates byl běhěm závodu přivázán za mantinelem a bylo viděť, že rachot motorů ho nijak neruší a že je to zvyklý kovaný fanda.

                                                                               

    Mistrovství světa mopedů Stadion se jede jako klasická plochá dráha tzn., každý jezdec jede celkem 4 jízdy a v každé z nich startuje z jiné výchozí dráhy, celkově tak odstartuje ze všech startovních pozic.

    Ve všech jízdách jsem měl výborný start, kde jsem získal drahocenné sekundy. První tři jízdy jsem vyhrál stylem start-cíl.

1. jízda - 3 body,    2.jízda - 3 body    ,3. jízda 3 body,   

     Ve 4. jízdě po vynikajícím startu jsem se držel na čele, však soupeř vystrčil rohy svého kozla a předjel mě, vesměs vedl celý závod v rozmezí 0-10m, v posledním kole, kdy se zdálo, že jede pro vítězství jsem ho po vyjetí z první zatáčky dojel a vedli jsme rovný souboj, v závěrečné zatáčce on jel vnitřní dráhu, já si to řezal venkem, jsem byl o kousek napřed, jenže najednou v mopedu cuklo, motor vynechal a mohl jsem mít sebelepší vajíčko, plyn nadoraz, ale stejně soupeř se v závěrečné půlrovince dostal přede mě a o délku mopeda zvítězil. Tímto mě připravil o souboj o první místo s Jirkou Slezákem starším, který vyhrál všechny  čtyry jízdy. A tak jsem měl v součtu 11 bodů, 11 bodů stejně jako další tři závodníci.

                                       

     Čekala nás osudová jízda, ve které se mělo rozhodnout, kdo se jak umístí. Jména nastupujécéch závodníků byla vyhlášena rozhlasem a dojeli jsme v klidu na start, diváci v očekávání, my závodníci snad v ještě větším. Startovní stáhli dolů startovní pásku, startmaršál se postavil doprostřed, rozpažil, upažil udělal krok za nás, jedničky zařazené,motory vytočené a páska vylétla nahoru, pustil jsem spojku, jednička se vytočila, šup za dvě, ještě jsem tomu pomáhal s šlapakama a byl jsem znovu na prvním místě. Vjeli jsme do zatáčky, rychlost z nuly stoupla běhěm okamžiku na 45 km/h a na konci zatáčky se mi podsmeklo přední kolo a letěl jsem na hubu. Všude ohromné množství prachu, v tu chvíli na nic jinýho nemyslíš než jen hledáš řidítka, po chvilce jsem je našel jenže otočená na druhou stranu, otočit, vyřadit, natočit motor a tradá za nima, za jezdci, kteří mi ujeli, když jsem se dal do pohybu, ztrácel jsem na posledního zhruba půl kola, sypal jsem to tam co to dalo zalehnuto a v zatáčkách na plnej knedlik, než jsme dojeli do cíle stáhl jsem na ně zhruba čtvrtinu kola, jenže to bylo málo, vítězí první, a tak jsem se umístil na 5. místě, zopakoval jsem loňský výsledek, však tentokrát jsem tam byl sám. 

 

    Po pádu můj moped byl celý od prachu, vytekl benzín, výfuková koncovka ucpána a pod karbecem hrstka kačírku, moje kůže vyvázla v pořádku, moped také.

    V kategorii Standard zvítězil Jiří Slezák starší, 2. jeho syn Jiří Slezák (naši dlouhodobí kamarádi a soupeři ), já jsem však domů také s prázdnou nejel.  Pád, který mi vzal šanci na stupně vítězů se stal Pádem závodu, a tak jsem stanul na bedně. Sice jsem skončil 5. celkově, ale zabojoval jsem co bylo v mých silách, ostudu jsem výkonem neudělal, a proto toto ocenění neberu jen za pád, ale beru ho jako za celkový výkon a za učinkování na 8. MsmS. Výborný závod to byl.

                        

 


Sobota 30.3.2013 1. jízda v novém roce - na předměstí Mělníka -Kly a zadem přes Tišice zpět, Esjedenáctka dostala před uvedením do provozu nový sekundární řetěz, řetězové kolo a pastorek jsou v pořádku, tak je nebylo nutné vyměňovat. Benzín byl v nádrží od podzimu- proti zrezivění, takže stačilo prokývat moped, aby se olej promísil, pustil jsem kohoutek, přeplavil karburátor a kozel chytil na druhé prošlápnutí. Čekalo mě 20 km v sedle a v okolní teplotě 4°C, u Ondry jsem zimu přikrmil ledovým nealkem a to byla osudová chyba, díky tomu jsem uplně vychladnul a návratová cesta zpět, raději beze slov. Zmrzlej člověk kodrcající se na prskoletu má složitou situaci, je na rozcestí. Má totiž na výběr jen dvě cesty a sice jet pomalu, za to dlouho -zmrzne, a nebo jet rychle ať studená cesta trvá jen ''krátce'' ale odměnou-*trestem za to je ještě větší promrznutí. Závěrem první jízdy je vyčkání přecijen až na slunečné teplé počasí. Nicméně se nám pomalu blíží Žebrácká vyjížďka. Padne letos loňský rekord ujetých km? Kdoví.

 

Výhled a plány na rok 2013:

Race of champions ( Bílá hora- Modlibohov, aneb červená barva není zeď)

Žebrácký sraz

Balaton (Maďarsko) po vlastní ose s pražskejma omastkama

- pojeď s námi zažít dobrodružství! napiš nám

 

 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz